Víte, jak vznikají takové drby? Samozřejmě, že víte, typická je formulka: „Jedna tetka povídala, že…“ Mně se ale vždycky zdálo neskutečné, jak moc se může původní informace lišit od výsledku. Rozhodla jsem se to proto otestovat v praxi.
Dvanáct studentů se uvolilo, že mi pomohou. Prvnímu z nich proto byla řečena následující informace:
Joseph Haydn během se své služby hraběti Esterházymu snažil svému zaměstnavateli nějak taktně naznačit, že členové jeho kapely jsou neustálým zkoušením znaveni a přáli by si odjet na nějaký čas domů ke svým rodinám. Haydn byl také šprýmař – do partitury jedné své skladby napsal každému muzikantovi na jiné místo: „Zhasni svíčku a odejdi.“ Když hráč k tomuto bodu dospěl, vskutku svíci zhasil a odešel. Na scéně tedy nakonec zůstali jen dva houslisté.
Spolužáci si mezi sebou tuto informaci předávali. Neuvěříte, co mi pověděl poslední student v řadě:
„Haydn spolu s dvěma houslisty pomáhali hraběti Esterházymu hasit požár, který založil orchestr svými svícemi. Jo a ještě Esterházy byl unaven neustálými zkouškami hudebníků, takže proto svou kapelu i s Haydnem nakonec vyhodil. Víš co, Madeleine? Já se mu ani nedivím – někdo mi podpálit zámek, taky bych ho už nechtěl zaměstnávat.“
Při těchto slovech mi spadla brada až na zem. Navíc mi bylo jasné, že odteď se bude zdmi hradu šuškat další „zaručená zpráva“ – to jest, že Haydn byl nevděčný žhář. Pane jo, nějak se mi ten pokus vymkl z rukou.
Každopádně už vím, že drby se vážně šíří rychlostí blesku. Konec konců, musí to být pravda – lidi to říkají!
Pro Bradavičník napsala
Ine Mallory
Tagy: drby, experiment, haydn, pokus, psychologie