Případ požíračů ponožek

Napsal/a Korespondenti     Rubrika: Mrzimor, Po stopách

(Předem vás upozorňuji, že tento případ rozhodně není pro slabé povahy. Vyskytuje se zde mnoho strach nahánějících teorií a je možné, že po přečtení jen tak neusnete.)

Není tomu tak dávno, co jsem otevřela šuplík s tím, že si na sebe vezmu své oblíbené ponožky – takové hrozně svítivě žluté a kotníkové. (Což mi připomíná, že kdybyste je někde zahlédli, hned mi je přineste!). Jenže ouha. Nebyly tam. Zprvu jsem to sváděla na mou nepořádnou spolubydlící Zoey, ale pak jsem se do tohoto případu pořádně obula (a to i bez ponožek, prosím pěkně) a zjistila věci velmi zajímavé…

Když jsem se zhruba tak den po ztrátě svých ponožek vracela z vyučování k sobě na pokoj, zastavila jsem se ve společenské místnosti a prohlédla si naši nástěnku. Byla tam spousta nových vzkazů, poptávek, poznámek a bůh-ví čeho ještě, ale z toho množství mi jeden kus papíru totálně vyrazil dech – vzkaz od našeho nového prefekta, Jamese Hroozleyho. Bohužel mě nenapadlo si ho opsat, ale mohu vám říct, o čem onen vzkaz pojednával… O ztrátě ponožek!

Bylo mi jasné, že ztráta jeho ponožek a těch mých spolu nějak souvisí a proto jsem k jeho příspěvku dopsala, že se mi také jedny ponožky ztratily. Poté jsem se vydala k sobě do pokoje. Moje líná spolubydlící samozřejmě spala mezi učebnicemi, což mě donutilo k znechucenému obličeji. Přišlo mi, že Zoey už nic jiného ani neumí. Jen spí. Celé dny. Zajímalo by mě, jak s tímhle režimem zvládá školu.

Pomalu jsem ke kamarádce došla a drcla do ní, aby se probrala. Trhla sebou, otřela si slinu (doufám, že mě nezabije, když na ni takhle práskám v novinách, heh) a vykulila na mě oči s dotazem, co po ní chci.
A tak jsem jí to vše osvětlila. O svých ponožkách a o Jamieho ponožkách. Bylo jí hned jasné, že se s tím musí něco začít dělat. Vzaly jsme si proto naše supertajné obleky – jejich supertajnost je tak supertajná, že je tu nemohu ani popsat – a vydaly se do akce. Zjistily jsme spoustu zajímavých věcí. Třeba fakt, že mě i Zoey se ztrácí čím dál více ponožek nebo že Jamie také pobral podezření o tom, že to nebude náhoda, jak psal na nástěnce…
Abych se tu zbytečně nerozepisovala o tom, jak strastiplná byla naše cesta, rozhodla jsem se rovnou vypsat naše závěry. Kdybyste o něčem z toho slyšeli, rozhodně se ozvěte. Je to pro nás důležité. Musíme zachránit ponožky!
A teď už k našim teoriím:

1: Moje sova Fujaja. Je jasné, že se poslední dobou chová divně. Zhruba týden předtím, než začala ponožková zkáza, se stalo něco zvláštního. Moje sova odmítla pamlsek a začala se chovat uraženě. Nemluvila se mnou – a to byla dříve ukecanější než Zoey – a nechtěla doručovat žádnou poštu. Byla dokonce tak naštvaná, že jsem musela jít do sovince a poslat mamce dopis po nějaké školní sově. To jí jen tak nezapomenu. A pak se to stalo. Začaly se ztrácet ponožky a Fujaja se najednou začala chovat normálně. Je tedy možné, že by se jednalo o soví spiknutí s Fujajou v čele? Že by sovy přepadl nějaký vir, který je všechny ovládl? Panebože, spaste duši! Je možné, že vy budete ti další, co přijdou o ponožky…

2: Kluběnky. Jak jistě víte, šafář chová různá zvířata. Vsadila bych se, že tam má i nějaké, co je celé růžové, chrochtá a přitom to není prase, určitě má nějakou magickou sílu a je hodnější jak jednorožec. Ale co my víme? Víme, že chová kluběnky. A jistě je vám známo, že to jsou zvířata krutá a neúprosná, ačkoliv se tváří jako dobro. Jsou zlem, velkým zlem. Požírají věci, které normální zvířata ani neznají. Například jednou jsem měla pocit, že po mě ta potvora bude chtít můj školní stejnokroj. Tůdle nůdle, nic nedostala. Každopádně abych se dostala k jádru věci – kluběnky za to klidně mohou moct. Jsou přeci hladové a jestli teď mají období ponožek… Kdo ví. Každopádně vám radíme, kryjte si své ponožky před šafářem. Je možné, že s nimi nějak spolupracuje. (A třeba je požírá sám!)

3: Muffiny. Pomsta muffinů – to zní jako naprostá blbost, že? Ale uvědomte si okolnosti. Muffiny chyběly na stolech a všem se po nich stýskalo. Chudáčci byly jistě zavření v kuchyni, kde musely pozorovat skřítky a samy nemohly jít na popravu. A to je jejich sen, jít na onu popravu do našich úst. Mně se také nelíbí, když znám odpověď na otázku, ale profesor Petrov mne prostě nevyvolá. Asi se mu nechce. Stejně, jako se nechtělo skřítkům. A když nebyly muffiny, muselo se začít jednat. Proto se jistě nějaký skřítek, který chápal utrpení našich muffinů, rozhodl zakročit. A jelikož jsme mu zrovinka my tři – jistě za to mohl fakt, že jsme tak často navštěvovali Velkou síň a jedli spokojeně dál – padli do oka, přišel večer k nám do pokoje a začal nám krást ponožky, abychom se omluvili muffinům. Pokud tomu tak opravdu je, chceme se tímto muffinům omluvit a říci, že za ztrátu muffinů nemůžeme. (A nejsou zpátky díky nám, protože my je neodstranili, chápete, skřítci a muffiny?)

A teď si to shrňme. Ponožky se po nějaké době přestaly ztrácet. Zhruba ve chvíli, kdy se moje sova uklidnila, muffiny se vrátily na denní nabídku a kluběnky zůstaly kluběnkami. Proto vás všechny vyzýváme, abyste se ozvali, pokud je vám jasná souvislost, či máte nějaké informace, které by pomohli k pátrání. Je na vás naštvaná sova? Protože pokud ano, jistě za to může ten vir. Nechutnají vám muffiny tolik jako dřív? Ztrácejí se vám ponožky? Máte pocit, že je šafář nějaký divný? Prosím, hned nám to nahlaste. Ještě teď totiž nemám své oblíbené ponožky zpět.
A to je vážně smutné…

Rosalie Maria Young

Tagy: , , , ,

Komentáře jsou uzavřeny.

\par